Ženy ve válce – civilní odboj i ženy v zahraničních sborech

Druhá světová válka byla nejen konfliktem armád a velmocí, ale i obrovskou zkouškou pro miliony obyčejných lidí. Mezi nimi hrály ženy mimořádně důležitou roli – ať už jako matky a manželky, pracovnice v továrnách a nemocnicích, nebo jako aktivní účastnice odboje. V době, kdy mužské složky národa byly povolávány do armád nebo odcházely do exilu, přebíraly ženy klíčové společenské funkce a mnohé z nich se přímo zapojily do boje proti nacismu. Jejich účast měla rozmanité podoby – od tiché a vytrvalé práce v civilním odboji, přes službu v pomocných sborech v zahraničí, až po ozbrojené nasazení v boji.

Tento referát mapuje nejen hrdinství žen v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava, ale i jejich působení v československých zahraničních jednotkách, zejména ve Velké Británii a v Sovětském svazu. Záměrně se soustředí na konkrétní příběhy i širší společenský kontext.

I. Život žen v Protektorátu Čechy a Morava

Okupace českých zemí nacistickým Německem v roce 1939 znamenala dramatický zásah do života každého obyvatele. Ženy se často ocitly samy, bez mužských příbuzných, kteří byli buď zatčeni, internováni, nebo uprchli do zahraničí. V této situaci musely ženy přebírat odpovědnost za chod domácnosti, zajištění obživy i za morální výchovu dětí, přičemž čelily všudypřítomnému strachu a represím.

Role žen v každodenním životě

Ženy musely zvládat běžné fungování domácnosti navzdory přídělovému systému, nedostatku základních potravin a oblečení. Často pracovaly v továrnách, v zemědělství nebo v nemocnicích. Mnohé se zapojily do aktivit, které sice nebyly otevřeně odbojové, ale byly významné z hlediska udržování národní identity – například vychovávaly děti v duchu české kultury, šily trikolóry, poslouchaly zakázané vysílání nebo si mezi sebou předávaly šifrované zprávy.

II. Civilní odboj a ženy

Odboj proti nacistickému režimu měl několik podob – od šíření ilegálních tiskovin, přes sběr informací pro exilovou vládu, až po pomoc parašutistům a sabotáže. Ženy v odboji se neomezovaly jen na pasivní roli, ale často nesly zásadní odpovědnost za úspěch celé akce.

Kurýrky a spojky

Díky menší podezřelosti ze strany gestapa mohly ženy efektivně fungovat jako kurýrky a spojky. Přenášely šifrované zprávy, zbraně a důležité informace mezi jednotlivými skupinami. Cestovaly vlakem, pěšky nebo na kole, často pod falešnou identitou. Za takovou činnost hrozilo okamžité zatčení, mučení a smrt.

Poskytování úkrytů a péče o parašutisty

Mnohé ženy poskytovaly úkryt vysazeným parašutistům ze Západu. Přechovávaly je ve svých domácnostech, obstarávaly jim jídlo, čisté oblečení, doklady a zajišťovaly spojení s ostatními členy odboje. Nejednalo se jen o krátkodobé úkryty, ale často i o měsíce trvající nebezpečnou službu.

Příkladem je rodina Moravcových, která ukrývala parašutisty z Operace Anthropoid. Marie Moravcová byla po prozrazení zatčena a spáchala ve vězení sebevraždu, aby neprozradila své druhy.

Illegální tisk a kulturní odpor

Ženy také pomáhaly při vydávání a distribuci ilegálních tiskovin jako V boj, Rudé právo nebo České slovo. Přepisovaly je na psacích strojích, tiskly na cyklostylech a šířily po městech i vesnicích. Tato činnost byla klíčová pro informovanost obyvatel, v době totální propagandistické manipulace.

III. Významné postavy ženského odboje

Marie Kudeříková

Studentka z Moravy, která se zapojila do komunistického odboje. Po zatčení byla vězněna v Brně a v roce 1943 popravena. Její dopisy z vězení, plné odvahy, ideálů a víry, se staly symbolem ženského hrdinství.

Františka Plamínková

Významná politička a bojovnice za ženská práva. Její hlasité vystupování proti nacistům ji stálo život – byla popravena v roce 1942. Její památku dodnes připomíná pamětní deska na Staroměstské radnici.

Zdena Mašínová starší

Matka známých bratří Mašínů, která podporovala odboj svého manžela a po jeho smrti pokračovala v činnosti. Byla zatčena gestapem, vězněna a zemřela na následky mučení.

IV. Ženy v zahraničních sborech

Mimo okupované území působily stovky československých žen v rámci exilového odboje. Sloužily v armádě, pomocných sborech, zdravotnických jednotkách a zpravodajských složkách. Nejvíce žen se zapojilo v Británii a Sovětském svazu.

1. ATS – britská pomocná ženská služba

ATS (Auxiliary Territorial Service) byla oficiální ženskou složkou britské armády. Do jejích řad vstoupilo na 250 československých žen, které byly součástí československé exilové armády ve Velké Británii.

Co dělaly?

Ženy v ATS nosily britské uniformy, procházely výcvikem a pracovaly za stejných podmínek jako Britky. Byly vystavovány nebezpečí – některé byly přítomny během bombardování Londýna a dalších měst.

2. Sovětský svaz – Svobodova armáda

Na východní frontě se československé ženy přidaly k 1. československému armádnímu sboru v SSSR, vedenému generálem Ludvíkem Svobodou. Zpočátku působily zejména jako zdravotnice, ale postupně se uplatnily i v bojových rolích.

Ženská rota – příklady nasazení:

Jednou z nejznámějších žen byla Anna Přerovská, která působila jako zdravotnice u Sokolova a byla několikrát raněna, ale zůstala na frontě až do konce války.

3. Šifrantky, letkyně a tajné agentky

V Londýně i Moskvě byly československé ženy vycvičeny pro zvláštní operace. Některé byly vysazeny zpět do okupovaného území jako špionky. Jiné pracovaly na šifrování zpráv, zpravodajství a přípravě parašutistických misí.

V. Po válce – ocenění a zapomnění

Po válce byly mnohé ženy vyznamenány za svou činnost – například Řádem bílého lva, Československým válečným křížem nebo Pamětní medailí československé armády v zahraničí. Některé zůstaly v armádě, jiné se vrátily do civilního života.

Bohužel, s nástupem komunistického režimu po roce 1948 byly mnohé ženy z exilových jednotek v Británii a na Západě perzekvovány. Některé skončily ve vězení, jiné byly zbaveny důchodů nebo práce.

VI. Odkaz a připomínka

Úloha žen ve válce byla dlouho přehlížena, a přesto byla zcela zásadní. Bez jejich odvahy, vytrvalosti a obětavosti by mnohé akce odboje nebyly možné. Dnes se jejich příběhy stávají opět viditelnými díky muzeím, knihám, výstavám a pamětnickým projektům.

Závěr

Ženy ve druhé světové válce nebyly jen „doprovodem“ mužů – byly aktivními účastnicemi odporu, pracovaly v náročných podmínkách, pomáhaly zachraňovat životy a přispěly k osvobození vlasti. Ať už doma v ilegalitě, nebo v uniformě v zahraničí, zaslouží si plné uznání.

Je naší povinností na jejich příběhy nezapomenout a dál je vyprávět – nejen jako hrdinky války, ale i jako lidské bytosti, které se v nejtěžších chvílích postavily zlu čelem.